Bohyně Ištar soška

Bohyně Ištar (Inanna) soška

Ištar (akkadsky Iištar, Sumersky Inanna), je bohyně, jež byla uctívána v mezopotámském náboženství a spojována s láskou, krásou, sexem, spravedlností a politickou mocí. Původně byla uctívána Sumery jako Inanna, později Akkaďany, Babylóňany a Asyřany pod jménem Ištar. Byla nazývána „Královnou nebes“ a byla patronkou chrámu Eanna ve městě Uruk, který byl centrem jejího kultu. Byla spojována s planetou Venuší a mezi její nejvýznamnější symboly patří lev a osmicípá hvězda. Jejím manželem byl Dumuzi a její sukkal, pobočnicí, byla bohyně Ninšubur – ta byla později uctívána jako mužské božstvo zvané Papsukkal. Západosemitským protějškem Ištar byla bohyně známá pod řeckým jménem Aštarté.

Ištar je ekvivalent řecké Afrodity a Athény.

Inanna byla v Sumeru uctívána minimálně od uruckého období (4000 – 3 100 př. n. l.), ale její kult neměl většího významu před výboji Sargona Akkadského (2334 – 2279 př. n. l.). Poté se stala jedním z nejvíce uctívaných božstev,[6][7] přičemž její chrámy se nacházely po celé Mezopotámii a její kult spojovaný s různými sexuální obřady byl převzat východosemitskými národy Akkaďanů, Babylóňanů a Asyřanů, kteří Sumery pohltili. Obzvláštní obliby dosáhla u Asyřanů, kteří ji povýšili dokonce nad Aššúra, své patronské božstvo. Innanu-Ištar zmiňuje i Bible a její kult výrazně ovlivnil obraz fénické Aštoreth, jež zas ovlivnil vývoj řecké Afrodité. Ištařin kult vzkvétal až do svého postupného zániku mezi 1. a 6. stoletím spojeného s nástupem křesťanství, ačkoliv přežíval mezi asyrskými komunitami horní Mezopotámie až do 18. století.

Atributy Ištar: zvířata lev, sova a holub. Osmicípá hvězda, lev, svazek rákosu ve tvaru háku, rozeta, holubice. Jejím symbolem byla planeta Venuše.

Zobrazována bývá v mnoha podobách, nejčastěji je odhalená, v rukou má zbraně (nejčastěji luk), na hlavě tiáru s rohy. Pokud je zobrazována ve své sexuální funkci, vyrůstají jí z těla falické symboly.

Materiál: Resin s bronz. nátěrem.
Rozměry sošky: 25 cm.